Loni poprvé a letos podruhé jsem zažil vigilii na Štědrý den v Bazilice svaté Markéty na Břevnově. Byl jsem překvapen z jedné věci, kterou jsem zatím nikde jinde neviděl a tak se chci o ni podělit. 

Mše svatá začíná ve čtyři hodiny odpoledne a je zaměřena především pro rodiny s dětmi. Zpívá dětský sbor, vlastně dva - předškoláčci a školáci, které podporuje i schola dospělých. Kázání je zaměřené především pro děti, taková katecheze pro děti s pomůckami... Nu, a pak to přijde.

Pan farář vyzve děti na závěr kázání, aby se šli podívat za vrata kostela, zda tam už nečeká Svatá rodina. O. Václav v čele a za ním horda dětí (nedokážu odhadnout zda 50 či víc) jdou ke kostelním vratům. A za nimi opravdu stojí Josef a Maria s Ježíškem v náručí. Kněz je vítá a vede k oltáři. V presbytáři je už pro ně připraveno místo, kam usedá Maria s Ježíškem a Josef s holí stojí nad nimi. Pokračuje mše svatá a my máme před očima oltář na kterém probíhá obětování a vedle symbolicky stojí Svatá rodina.

První rok jsem byl hodně překvapen a přemýšlel, zda to tak "může" být. Asi teď nedokážu napsat, jak jsem si teologicky zdůvodnil, že to "může" být a že je to pěkné. Ale milé a pěkné připomenutí, oživení a prohloubení bohoslužby to je. Asi záleží, z jakého konce to také člověk vezme... Vždyť v kostele máme spoustu obrazů a soch svatých, abychom si uvědomovali, že jsou svatí s námi.

P.S. Při odchodu z kostela jsem slyšel kousek debaty táty asi s patnáctiletým synem. Táta tvrdil, jak církev, to jsou hlavně psychologové, kteří získávají ty slabé, že jim dávají hmotnou i duchovní berličku. Syn mu oponoval, ale táta trval na svém. :-)